15.6.06

A Hundered Days Off


Hledal jsem na webu info o chemoterapii, ktere by bylo pro lidi, kteri to maji pred sebou i pro jejich blizke, ale nebyl jsem moc uspesnej. Lepe receno, klinickych latinskych popisu najdete hodne, ale tech praktickych moc ne. At jsem taky trochu uzitcnej, sepsal jsem par postrehu z vlastni zkusenosti {snad je ale nebudete potrebovat vy ani vasi blizci].

Chemka vam totalne rozhodi vsechno - chute, imunitu, naladu, spanek, hodnoty..., ale treba taky ne. Nekdo celou dobu prozvraci, nekdo ani jednou, nekdo chodi i behem chemky do prace!, nekdo prehodnoti svy hodnoty, jinej na vsechno chce co nejdriv zapomenout a s nikym o tom nemluvi, jakoby se nic nestalo. Porad si stojim za tim, ze nic neni nahodou, proto by clovek mel koumat, proc to prislo. Dost rozumovani, tady jsou moje postrehy :-]

jidlo & piti
V prubehu chemoterapie se to porad meni. V zasade u me vitezi hodne korenene veci s vyraznou chuti {bramborak, silny vyvar, pizza, salamy...]. Jak pribyvaji cykly, ubyva i chuti k jidlu. Vsechno chutna uplne jinak nez jste zvykli :-{. Prirovnal bych to asi, jako kdyz si vycistite zuby a napijete se dzusu...nebo zkuste zvejkat alobal...takhle mate v puse porad - az tu pachut ztratim, hned to pisu na blog:-]. Na sladky zapomente. To do sebe nenasoukate vubec. Ani sousto. O jidle zacinate snit jako nikdy predtim. Tesite se treba, jak si date {az se chut vrati] treba chleba s maslem a posolenymi rajcaty. Nebo si kousnete do jablka... Jo jo, stravovani taky prehodnocuju. Miluju parky, hamburgery a vsechno nezdravy, ale nejak se mi do toho poustet nechce. Osvedcily se mi polivky - vyvary. Ikdyz nemate na jidlo ani pomysleni, snazte se do sebe :nalejt: alespon nekolikrat za den po malejch davkach. V tydnu, kdy jdem dostaval chemku, jsem si rano parkrat kousnul do rohliku {taky mi nechutnal] a dal loka caje. Obed nic a vecere zpravidla taky nic. Po tom cyklu se to behem te 14ti denni rekonvalescence trochu zlepsilo, ale na zadnej gurmanskej prozitek to nebyl. Piti. Sladkyho nic, takze skrtame kolufantusprite a vsemozny veci, caj neovocny jo, kafe ne, pivko nesmite, ale docela chutna :-]. U me vyhrala cista pramenita voda {patentovano prirodou] a parkrat jsem si dal nealko pivo. Secteno podtrzeno - trosku to pripomina asketickej zivot {se vsim vsudy]. Az pozdeji me napadlo kouknout na web - venku vysly knizky :Varime s rakovinou:, ale nezkousel jsem. Doporucuju nejist oblibena jidla, aby se vam nestala razem neoblibenymi. Snazte se vypit 2-3 litry tekutin - curani je jedina vec, jak to svinstvo leze z vas a udela se vam lip. Neni to lehky, ale tohle je asi jedina vec do ktery se porad nutte.

nalada
Jako na houpacce. Chvili mate velkou chut se projit ven, nez se ale obleknete, tak se vam nikam nechce a zalezete zpatky do postele. Volate nekomu, koho chcete slyset, ale ani to nenechate vyzvanet, protoze vlastne s nikym nechcete mluvit. Chvili se chcete koukat na televizi, ale vlastne chcete jen zavrit oci a nic nedelat... Muj postreh pro vsechny blizke> dejte totalni svobodu, tomu, kdo se leci. Neberte osobne, ze vam nevola, neodpovida na zpravy, nedivte se, ze vas nechce videt ani slyset. Ma vas porad stejne rad, jen je ve stavu, kterej se da tezko popsat. Pockejte az se vam ozve sam. Nejvic bych to priblizil asi k poraaaadnyyy kocovine nebo stavu po celkove narkoze - nic vas vlastne neboli, ale je vam mizerne a klidne podepisete cokoliv, aby vam bylo jen trochu lip. Chcete to zaspat. Tohle se ale zaspat neda. Vemte si, ze by vam nekdo ve vasi totalni kocovine, 3x za minutu rekl, ze :to bude dobry: nebo jestli nechcete aby na chvilicku prisel na caj. Ikdyz toho cloveka mate moc radi, jedine, co si prejete je usnout...

Verte mi, zni to neuveritelne, ale tim mu pomahate nejvic. Me osobne je ted nejlip, kdyz muzu byt sam. Jsou hodiny, kdy i vyndat telefon z nabijecky je velkej problem. Chcete to vsechno zaspat. Mota se vam siska - a to ani nic alko nepijete :-]

rodina a kamosi
Je skvely, kdyz mate kolem sebe lidi, ktery vas podporujou. Takovy stesti ja mam a povazuju to za jednu z nejdulezitejsich veci v lecbe. Moc si toho vazim. Je dobre, kdyz mate 1-2 :delegaty:, kteri vam zprostredkovavaji kontakt se svetem. Nemusite, tak 34x denne rikat, jak se citite apod. Je skvela pomoc treba ve forme polivek apod - ciste praktickejch veci. Moc tezko se hledaj slova, co rict tomu, koho se nemoc tyka :to bude dobry, neboj: :drz se: apod. Vim to. Kazdy jsme jinej exemplar, ale obecne si myslim, ze potapet se v patosu a melancholii nepomuze ani jedne strane. Jestli mate negativni naladu a chcete malovat certa na zed, tak s tim nechodte ven... Snazte se komunikovat jako jste zvykly/a. To cloveku pomuze nejvic. Ma pocit, ze ho ted ceka zivotni etapa, ktera je neprijemna, ale kdyz s nim nemluvite soucitne, ale tak jako jste navzajem zvykli/a, ma pocit, ze to s nim tak hrozne neni. Hlavne nelitovat!

Jestli mu/ji chcete pujcit nejaky DVD, poslete je po :delegatovi: a dal to nekoumejte :-]. Ma rad casaky? Poslete mu kilo casaku a na nic se neptejte. Tim chci rict, ze clovek si ani v tomhle stavu nerad rika o pomoc a kdyz prijde necekane, je o to vetsi. Navic nalada se strida jak Paroubkova tvrzeni :-].

Jako dulezity vidim podporovat ty nejblizsi nemocnyho - prozivaji to porad s nim a maji toho taky plny brejle. Kazdy asi vite, co ten ktery oceni nejvic nebo co mu udela radost. Vemte ho na tenis, do kina, cokoliv. Olinka dosatala napr. od Kaspenu uklizecky - 1x tydne pribehnou dve slecny a za tri hodiny je byt k nepoznani. Hodne lidi nam nabizi hlidani deti, za coz velke diky. Ciste prakticky veci, ktere vam ani neprijdou, ze muzou k necemu byt, jsou velkou pomoci.

zdravi
Ja bolesti nastesti nemel, takze uz 1000x opakuju: hlava boli, jsem malatnej, 10kilo dolu, v noci se probouzite. Tohle je hodne individualni. Nemyslete na to, co vas muze bolet/nebolet. Zvracel jsem jenom dva dny a to jenom parkrat, takze verte, ze se to da. Nejvic me sundava ta unava. Na tu nemam zadnou radu. Behem chemoterapie jsem do sebe zadne podpurne veci neladoval - racionalne - to svinstvo ve vas vypaluje uplne vsechno. Dostal jsem kuru - vytazky z hub, tak jakmile zacnu trochu jist, tak to naordinuju a poreferuju.

sexualni zivot
Po precteni predeslych odstavcu asi ani nemusim rikat, ze tohle obdobi nebude tim nejvasnivejsim.


Chemoterapii proziva kazdej jinak, proto jeste jednou zduraznuju, ze tohle muze byt jeden z moznych scenaru prubehu.


Znate desku A Hundered Days Off od Underworld? Takova je chemka. Monotoni, ale presto plna zmen. Intenzivni a dlouha.

4 komentáře:

Vetrnka řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Vetrnka řekl(a)...

Nedá se nic dělat, musím se i já zasnažit napsat něco rodině, nejbližším příbuzným, kamarádům, znamým, náhodným pisatelům, …,…. Je opravdu moc těžké nepokusit se nabízet něco k jídlu (co když náhodou dostal hlad nebo alespoň chuť na něco, co čeká v lednici), nenarovnat polštář (strašně se shrnul a blbě se mu sedí), vytlačit ze sebe nějakou veselou historku (když třeba zrovna něco řeší, ale vy to nevíte, protože má stále stejný výraz v obličeji). Tak dobře, tak jen něco potichu děláte, protože víte, že razantnější položení sklenice mu vytvoří v hlavě zvuk padajího mrakodrapu a tváříte se u toho, jako že už to nejhorší máte za sebou a že teď už jen čekáte na lepší časy. A najednou zjistíte, že tomu tak skutečně je, že když se na chvíli probere z „čehokoliv“ a řekne vám nějakou kravinu a zasvítí mu přitom v očích, tak máte chuť skočit dva metry vysoko a zařvat „jo jo, to je vono, už se to blíží“ Nevadí, že se tím vyčerpal natolik, že si musí na chvíli lehnout a oči zavřít. Prostě víte, že to byl další malý krůček k nabrání sil.
Sama cítím jak je k ničemu, když se někdo v rozhovoru doví, co se stalo a okamžitě s vážnou tváří zasvěceně prohlásí „ to bude dobrý“. To máte skutečně chuť se zeptat, jestli je onkolog nebo z čeho usoudil, že to bude dobrý. Vždyť nemá žádný informace! Ale pak si řeknete, že co má na to chudák říct, když na něj uděláte „Baf, synovi odoperovali rakovinu“. Tak ani vevěříte svým uším, že jste to vy, kdo odpoví „ Dyk já vím, že to bude dobrý“. A skutečně to už víte, ale nechce se vám to všechno dopodrobna vyprávět (po kolikáté už?), načež si o vás ten člověk asi myslí, že to svý dítě snad ani nemáte rádi, když tak klidně mluvíte. Tož vám držím palce.

Závěr: drazí nejbližší. Strčme si svoje pozornosti za klobouk. Buďme raději vždycky v pohotovosti (nevypínejme večer mobily (:o)) Až budou připraveni, řeknou sami „Noste na stůl !„
Pěkně jsem to napsala, teď to ještě dodržet (:o) máma

Milý Gandalfe, některý věci bych si ráda před Vámi řekla nahlas.

Vetrnka řekl(a)...

Dyk já v tom spěchu zapomněla napsat to nejdůležitější: že totiž musíte sami VĚŘIT že to dobře dopadne a tak moc si to přát, až se to stane skutečností.
Mýdlo dnes už končí máma

fluff řekl(a)...

Teda kamarade, rozepsal ses nam. Mam skluz, byla jsem a jeste asi chvilku budu celkem zamestnana ... peci o osubku se zlamanymi zebry. Mela s odpoustenim z prdele stesti, ze nedopadla hur a nevis jak moc casto na tebe vedle ni myslim. Always and forever "Drz se!" ja si nesu tvoje cteni domu. Az dostanes chut jet na Ladvi, napis. Pusu i holkam