15.6.06

Live Strong


Dneska ma svatbu muj svara. Olca obe nase holky paradne vystrojila: Barunka ma od pondeli pichnuty usi, takze v nausnicich vypada jako pirat a Karolinka v romantickych satickach a ruzovym kloboucku bude predstirat, {dokud nepotka kaluz nebo kaluz ji] ze je sladka a roztomila :-]. Olce to taky moc sekne.

Par dni jsem nepsal, protoze jsem nechtel na bloga hazet, jak mi je blbe. Treti kura mi dala zabrat, vic nez bych chtel :-]. Hlava boli, strevni potize, megaunava a prisun potravy se mi taky 2x nedari, jak bych chtel. Takze zadna zmena oproti predeslym :pauzam: :-]. Je to jen o neco intenzivnejsi. Jsem uz o 10 kilo lehci, takze alespon nejaky pozitivum. Na nasem baraku, zacali delat zatepleni, takze rodinny kolorit placici Barunky ted doplnujou zvuky vrtacek a palic - provozni doba 7.00 - 17.00.

Mamka si tenhle tejden vzala kazdej den pulden dovoleny, takze spi Karolinka u ni doma a u nas je relativni klid. Dneska jsem u mamy doma, takze uzivam tichaaaaaaaaaaaaaa.

Co ten fotbal v Nemecku? To se zas ty nasi kuci budou vymlouvat, ze neucast mistra Barose a Kollera nam nabourala nasi taktiku... Obdivuju a zaroven se divim lidem, co vydrzej koukat 90 minut na celej zapas :-].

Objednal jsem si na http://www.livestrongshop.com/ origos naramek od Lance. Nic proti cinanum, ale delat fake naramku, ktery slouzej pro dobrou vec, to uz je trochu moc. Co ale neni v dnesnim svete moc. Minuly tyden v Plzni jsme s panem profesorem Hanousexem koumali ten nas projekt s cepicema a dostali se trosku dal.

Uzivejte zivota aneb Live Strong!

1 komentář:

Vetrnka řekl(a)...

Nedá se nic dělat, musím se i já zasnažit napsat něco rodině, nejbližším příbuzným, kamarádům, znamým, náhodným pisatelům, …,…. Je opravdu moc těžké nepokusit se nabízet něco k jídlu (co když náhodou dostal hlad nebo alespoň chuť na něco, co čeká v lednici), nenarovnat polštář (strašně se shrnul a blbě se mu sedí), vytlačit ze sebe nějakou veselou historku (když třeba zrovna něco řeší, ale vy to nevíte, protože má stále stejný výraz v obličeji). Tak dobře, tak jen něco potichu děláte, protože víte, že razantnější položení sklenice mu vytvoří v hlavě zvuk padajího mrakodrapu a tváříte se u toho, jako že už to nejhorší máte za sebou a že teď už jen čekáte na lepší časy. A najednou zjistíte, že tomu tak skutečně je, že když se na chvíli probere z „čehokoliv“ a řekne vám nějakou kravinu a zasvítí mu přitom v očích, tak máte chuť skočit dva metry vysoko a zařvat „jo jo, to je vono, už se to blíží“ Nevadí, že se tím vyčerpal natolik, že si musí na chvíli lehnout a oči zavřít. Prostě víte, že to byl další malý krůček k nabrání sil.
Sama cítím jak je k ničemu, když se někdo v rozhovoru doví, co se stalo a okamžitě s vážnou tváří zasvěceně prohlásí „ to bude dobrý“. To máte skutečně chuť se zeptat, jestli je onkolog nebo z čeho usoudil, že to bude dobrý. Vždyť nemá žádný informace! Ale pak si řeknete, že co má na to chudák říct, když na něj uděláte „Baf, synovi odoperovali rakovinu“. Tak ani vevěříte svým uším, že jste to vy, kdo odpoví „ Dyk já vím, že to bude dobrý“. A skutečně to už víte, ale nechce se vám to všechno dopodrobna vyprávět (po kolikáté už?), načež si o vás ten člověk asi myslí, že to svý dítě snad ani nemáte rádi, když tak klidně mluvíte. Tož vám držím palce.

Závěr: drazí nejbližší. Strčme si svoje pozornosti za klobouk. Buďme raději vždycky v pohotovosti (nevypínejme večer mobily (:o)) Až budou připraveni, řeknou sami „Noste na stůl !„
Pěkně jsem to napsala, teď to ještě dodržet (:o) máma

Milý Gandalfe, některý věci bych si ráda před Vámi řekla nahlas.