Jak jsem se jiz zminil, velke udalosti se u nas staly dve. Ta druha, devet mesicu ocekavana se jmenuje Barborka. Narodila se 29.3. 2006 v Thomayerove nemocnici. Je krasna a zdrava. Olca je megastatecna zenska, takze v den porodu jeste prala, uklizela, varila... proste vsechno, co zensky delaj mimo stav pozehnany. Posledni dny pred porodem jsem lezel v posteli se svoji :nadorovou: naladou, ktera bohuzel s velkou uspesnosti utloukavala tu radostnou predporodni. Ale zpatky k porodu. Olca odjela do porodnice v pul pate odpoledne s triminutovymi kontrakcemi - pro nezasvecene - mimco uz se dere na svet. Mezitim si Karolinku vyzvedla babicka a ja jsem se v pul seste dobelhal do porodnice. Jeste pred sestou byla Barunka na svete. Klobouk dolu pred kazdou zenskou, ktera porodi. Zadna sranda panove. Misto bourlive tatinkovske oslavy jsem jel za brachou a mamou a koupil jsem jim flasku. Do hodiny jsem byl doma a spal. Unava.
Pomalu jsem si zacal uvedomovat, co se v poslednich dnech stalo. Na internetu jsem objevil clanky o rakovine varlete, docetl jsem se, ze je to jeden z nejlepe lecitelnych nadoru. Psychicky jsem se zacal pripravovat na tu horsi variantu - ze nador bude zhoubny. Hlavou se vam zacne honit spousta myslenek...Budu zit? Zvladnu to? Co me vsechno ceka? Nesmim spadnout do depky. Musim to brat s nadhledem...........Asi nikdo si nepreje, aby byl sam nositelem slova RAKOVINA. Je to neco, co si clovek nechce pripustit, ze se muze stat prave jemu. Me hodne pomaha, ze mam kolem sebe kamarady, lidi co me podrzi. Zni to jako oklepana fraze, ale dela to strasne moc. Dekuju vsem!!!!! Financne mi pomohly v praci - za to Obrovsky dik.
V patek jsem si vyzvedl vysledky z CT. Nejsem lekar, ale doufam, ze jsem sprave ze zpravy vycetl, ze to nikam nemetastazovalo. Trikrat hura. S Motolem jsem se rozloucil, protoze jsem od Roberta jsem dostal kontakt na Onkologii v Plzni. Dekuju moc. Jeden telefonat s pani doktorkou a vedel jsem, ze budu dojizdet do Plzne. Dneska je sobota. V utery tam jedu poprve, dak dam zpravu. Barborku mame uz ctrnact dni doma a Karolinka se k ni chova krasne {zatim]. Posledni dny travim navstevami po doktorech nebo s Karolinkou.
Zvlastni pocit ta rakovina. Kdyz me prepadnou cerny myslenky, rikam si, ze zmrzlina, kterou prave kupuju Karolince, muze byt ta posledni, co kupuju, tak koupim tu nejdrazsi :-]. Tak je to posledni dny se vsim. Utratil jsem za posledni dny dost penez :-] Vim, ze me chemoterapie nemine. Snazim se z toho :vytezit: to nejlepsi - budu mit dost casu premyslet sam o sobe, o tom co delam, prehodnotim zebricek hodnot, mezi cykly chemoterapie budu travit vic casu s holkama, nez kdyz bych chodil do prace a zacnu sbirat ksiltovky :-]. Nejvic je mi lito holek - Olci - bude na nase dve princezny sama. Neni to pro ni lehky obdobi. Moc ji obdivuju a miluju. Hodne energie do dalsiho obdobi Olinko!
Žádné komentáře:
Okomentovat